Sýrař

K silným stránkám patří, že sýry jsou tradiční součástí českého jídelníčku, výrobní provozy jsou zmodernizované, výrobu zajišťuje personál na dobré odborné úrovni. K slabým stránkám patří vysoký počet relativně malých provozů. I největší české sýrárny produkující 10-12 tis. tun sýra ročně jsou malé ve srovnání s největšími evropskými provozy s kapacitou 40 – 60 tis. t ročně. Málo exportovaných produktů má vysokou přidanou hodnotu – často se vyvážejí blokové sýry určené k dalšímu zpracování. Problémem je nedostatek finančních prostředků na investice a modernizaci. Chybějí marketingové zkušenosti a finanční prostředky na podporu prodeje. Chybějí zbožíznalecké vědomosti u obchodních partnerů, u spotřebitelů a někdy i u výrobců.

Je nutná koncentrace a specializace. Příležitostí pro malé firmy bude výroba okrajových specialit. Pro udržení konkurenceschopnosti je nutné snižování ceny nakupovaného mléka v duchu reformy společné zemědělské politiky. Bude třeba posílit výrobu značkových produktů. V zahraničním obchodu by měly být zlepšeny vztahy s Ruskou federací.

Je třeba počítat se zvyšováním diskontního prodeje, omezováním pultového prodeje, s dalšími levnými výrobky i sýrovými specialitami z EU. Rozšíří se nabídka konvenientních výrobků.